Popis
Canal Grande přivádí mořskou vodu do nitra Terstu, do srdce čtvrti Borgo Teresiano, na půl cesty mezi nádražím a náměstím Piazza Unità d'Italia. Zakotvené lodě, paláce z 19. století, klasicistní kostel na konci a blankytné kopule San Spiridione, pár kroků od nábřeží Rive.
Vykopal ho v letech 1754–1756 Benátčan Matteo Pirona rozšířením hlavního kanálu solných polí, která se zasypávala, aby se město mohlo rozrůstat za hradbami. Měl sloužit lodím, které tak připlouvaly až do centra nakládat a vykládat zboží.
Na konci, za zahradou na piazza Sant'Antonio, je vidět klasicistní kostel Sant'Antonio Taumaturgo, kterému všichni říkají Sant'Antonio Nuovo. Na nábřeží se zvedají blankytné kopule srbského pravoslavného chrámu svatého Spiridona v novobyzantském slohu.
Mezi paláci vyniká Palazzo Gopcevich s fasádou zdobenou červenožlutým meandrem, kde sídlí Divadelní muzeum Carla Schmidla. Na rohu piazza Sant'Antonio je kavárna Stella Polare, jedna z historických kaváren Terstu.
Uprostřed kanálu vede Ponte Rosso, kde socha Jamese Joyce připomíná léta, která irský spisovatel strávil ve městě. Čtyři lucerny v rozích mostu kdysi zdobily pomník oddanosti Terstu Rakousku před nádražím, odstraněný v roce 1919.
Jména mostů, Rosso, Verde a Bianco, tedy červený, zelený a bílý, pocházejí od barvy, kterou byly natřeny jejich původní konstrukce. Tehdy byly otočné nebo zvedací, aby mohly proplouvat plachetnice; dnešní zděné propustí jen malé lodě, a to ještě za odlivu.
Vedle Ponte Rosso se otevírá piazza Ponterosso s trhem s ovocem, zeleninou a květinami a s fontánou Giovannin de Ponterosso z 18. století, s amorkem, který vděčí za své jméno vodě přiváděné ze čtvrti San Giovanni.
Původně byl kanál delší a sahal až ke kostelu Sant'Antonio. Poslední úsek byl v roce 1934 zasypán sutí ze zbořeného starého města a tak vzniklo náměstí Sant'Antonio.
Vypráví se, že pod náměstím zůstal pohřben i malý torpédový člun, opuštěný tam od konce války. Na fotografiích z prací však žádné trupy vidět nejsou.
Vykopal ho v letech 1754–1756 Benátčan Matteo Pirona rozšířením hlavního kanálu solných polí, která se zasypávala, aby se město mohlo rozrůstat za hradbami. Měl sloužit lodím, které tak připlouvaly až do centra nakládat a vykládat zboží.
Na konci, za zahradou na piazza Sant'Antonio, je vidět klasicistní kostel Sant'Antonio Taumaturgo, kterému všichni říkají Sant'Antonio Nuovo. Na nábřeží se zvedají blankytné kopule srbského pravoslavného chrámu svatého Spiridona v novobyzantském slohu.
Mezi paláci vyniká Palazzo Gopcevich s fasádou zdobenou červenožlutým meandrem, kde sídlí Divadelní muzeum Carla Schmidla. Na rohu piazza Sant'Antonio je kavárna Stella Polare, jedna z historických kaváren Terstu.
Uprostřed kanálu vede Ponte Rosso, kde socha Jamese Joyce připomíná léta, která irský spisovatel strávil ve městě. Čtyři lucerny v rozích mostu kdysi zdobily pomník oddanosti Terstu Rakousku před nádražím, odstraněný v roce 1919.
Jména mostů, Rosso, Verde a Bianco, tedy červený, zelený a bílý, pocházejí od barvy, kterou byly natřeny jejich původní konstrukce. Tehdy byly otočné nebo zvedací, aby mohly proplouvat plachetnice; dnešní zděné propustí jen malé lodě, a to ještě za odlivu.
Vedle Ponte Rosso se otevírá piazza Ponterosso s trhem s ovocem, zeleninou a květinami a s fontánou Giovannin de Ponterosso z 18. století, s amorkem, který vděčí za své jméno vodě přiváděné ze čtvrti San Giovanni.
Původně byl kanál delší a sahal až ke kostelu Sant'Antonio. Poslední úsek byl v roce 1934 zasypán sutí ze zbořeného starého města a tak vzniklo náměstí Sant'Antonio.
Vypráví se, že pod náměstím zůstal pohřben i malý torpédový člun, opuštěný tam od konce války. Na fotografiích z prací však žádné trupy vidět nejsou.