Popis
Maják Vítězství je velký maják, který se nad Terstským zálivem tyčí z pahorku Gretta. Je zároveň skutečným majákem, který v noci vede lodě, i pomníkem námořníků padlých v první světové válce.
Je vysoký téměř 68 metrů a byl postaven v letech 1923–1927 podle návrhu terstského architekta Arduina Berlama, který po vášnivé debatě upravil Guido Cirilli. Nosnou železobetonovou konstrukci navrhl inženýr Beniamino Battigelli. Stojí na zbytcích rakouské pevnosti z roku 1854, 60 metrů nad mořem.
Podstavec je z istrijského a krasového kamene. Vpředu dominuje socha Neznámého námořníka, vysoká 8,6 metru, kterou ze sta tun kamene z Vrsaru vytesal mistr kameník Regolo Salandini. Nahoře, nad lucernou, stojí bronzová okřídlená Victoria vysoká 7,2 metru: obě sochy jsou dílem Giovanniho Mayera.
Velká deska nese nápis „Zař a pamatuj na padlé na moři“ s letopočty války. U vchodu jsou dva granáty z rakouské bitevní lodi Viribus Unitis a u paty kotva se svým malým příběhem.
Pro všechny je to kotva z Audace, první italské lodi, která v roce 1918 vplula do terstského přístavu. Ve skutečnosti pochází z jiné lodi, Berenice: legenda ale přetrvala.
Tvar není náhodný: sloup byl záměrně navržen jako obrácený liktorský svazek. Maják, znovu otevřený pro návštěvníky v roce 1986, lze navštívit jen po první terasu, v monumentální části, zatímco horní část s lucernou je pro veřejnost uzavřená.
Lucerna, uzavřená v kleci z bronzu a křišťálu 115 metrů nad hladinou moře, se otočí dokola za 30 sekund a je vidět v průměru na 30 námořních mil. Maják spadá pod italské námořnictvo, které z Benátek spravuje všechny majáky Jaderského moře.
Je vysoký téměř 68 metrů a byl postaven v letech 1923–1927 podle návrhu terstského architekta Arduina Berlama, který po vášnivé debatě upravil Guido Cirilli. Nosnou železobetonovou konstrukci navrhl inženýr Beniamino Battigelli. Stojí na zbytcích rakouské pevnosti z roku 1854, 60 metrů nad mořem.
Podstavec je z istrijského a krasového kamene. Vpředu dominuje socha Neznámého námořníka, vysoká 8,6 metru, kterou ze sta tun kamene z Vrsaru vytesal mistr kameník Regolo Salandini. Nahoře, nad lucernou, stojí bronzová okřídlená Victoria vysoká 7,2 metru: obě sochy jsou dílem Giovanniho Mayera.
Velká deska nese nápis „Zař a pamatuj na padlé na moři“ s letopočty války. U vchodu jsou dva granáty z rakouské bitevní lodi Viribus Unitis a u paty kotva se svým malým příběhem.
Pro všechny je to kotva z Audace, první italské lodi, která v roce 1918 vplula do terstského přístavu. Ve skutečnosti pochází z jiné lodi, Berenice: legenda ale přetrvala.
Tvar není náhodný: sloup byl záměrně navržen jako obrácený liktorský svazek. Maják, znovu otevřený pro návštěvníky v roce 1986, lze navštívit jen po první terasu, v monumentální části, zatímco horní část s lucernou je pro veřejnost uzavřená.
Lucerna, uzavřená v kleci z bronzu a křišťálu 115 metrů nad hladinou moře, se otočí dokola za 30 sekund a je vidět v průměru na 30 námořních mil. Maják spadá pod italské námořnictvo, které z Benátek spravuje všechny majáky Jaderského moře.