Popis
Synagoga v Terstu je velký židovský chrám města, otevřený v roce 1912 na piazza Giotti, ve čtvrti Barriera Nuova. Patří k největším v Evropě, velikostí ji překonává jen ta v Budapešti: doklad toho, jak velký význam měla židovská komunita v habsburském Terstu.
Zvenku je to monumentální budova obložená betonem, v sefardském stylu, se třemi různými průčelími do ulic via Donizetti, via San Francesco a via Zanetti. Každé má uprostřed rozetu s Davidovou hvězdou.
Uvnitř kryje velký obdélníkový trojlodní sál klenba se zlatou mozaikou a ve výzdobě jsou znát vlivy secese. Podlaha je černobílá mozaika a strop vrcholí velkou kupolí s lustry a posvátnými nápisy.
Sál je obrácen k velkému Aron ha-kodeš, svaté skříni, s dveřmi ze zlaceného bronzu. Rámují ho dva sedmiramenné svícny postavené na mramorovém zábradlí, zdobeném snopy sena, symbolem terstské židovské komunity.
Nejbohatší částí je předsíň, oddělená od sálu mramorovými sloupy nesoucími oblouky: barvy jsou tu sytější a podlaha má kruhové motivy s Davidovou hvězdou. Po třech stranách vede ženská galerie, která se už nepoužívá, protože se komunita zmenšila.
Areál není jen velká synagoga: zahrnuje také častěji používanou modlitebnu, knihovnu, kanceláře obce a rituální lázeň.
Před rokem 1912 se terstští Židé modlili ve čtyřech malých synagogách ghetta, v oblasti Riborgo. Na nový chrám byla v roce 1903 vypsána mezinárodní soutěž, ale žádný z desítek došlých návrhů nepřesvědčil: zakázku pak dostali terstští architekti Ruggero a Arduino Berlamové, otec a syn.
S rasovými zákony z roku 1938 byla synagoga uzavřena a během německé okupace ji nacisté používali jako sklad ukradených knih a uměleckých děl. Stříbrné rituální předměty se zachránily: byly ukryté přímo v budově.
Zvenku je to monumentální budova obložená betonem, v sefardském stylu, se třemi různými průčelími do ulic via Donizetti, via San Francesco a via Zanetti. Každé má uprostřed rozetu s Davidovou hvězdou.
Uvnitř kryje velký obdélníkový trojlodní sál klenba se zlatou mozaikou a ve výzdobě jsou znát vlivy secese. Podlaha je černobílá mozaika a strop vrcholí velkou kupolí s lustry a posvátnými nápisy.
Sál je obrácen k velkému Aron ha-kodeš, svaté skříni, s dveřmi ze zlaceného bronzu. Rámují ho dva sedmiramenné svícny postavené na mramorovém zábradlí, zdobeném snopy sena, symbolem terstské židovské komunity.
Nejbohatší částí je předsíň, oddělená od sálu mramorovými sloupy nesoucími oblouky: barvy jsou tu sytější a podlaha má kruhové motivy s Davidovou hvězdou. Po třech stranách vede ženská galerie, která se už nepoužívá, protože se komunita zmenšila.
Areál není jen velká synagoga: zahrnuje také častěji používanou modlitebnu, knihovnu, kanceláře obce a rituální lázeň.
Před rokem 1912 se terstští Židé modlili ve čtyřech malých synagogách ghetta, v oblasti Riborgo. Na nový chrám byla v roce 1903 vypsána mezinárodní soutěž, ale žádný z desítek došlých návrhů nepřesvědčil: zakázku pak dostali terstští architekti Ruggero a Arduino Berlamové, otec a syn.
S rasovými zákony z roku 1938 byla synagoga uzavřena a během německé okupace ji nacisté používali jako sklad ukradených knih a uměleckých děl. Stříbrné rituální předměty se zachránily: byly ukryté přímo v budově.