Popis
Římské divadlo v Terstu je kamenné hlediště staré téměř dva tisíce let, opřené o svah pahorku San Giusto v samém centru, mezi ulicemi via Donota a via del Teatro Romano. Restaurované a zčásti zrekonstruované leží za radnicí na Piazza Unità a stále dobře ukazuje tvar antického divadla.
Hlediště pojalo podle různých odhadů 3 500 až 6 000 diváků. Na sektory ho dělí pět schodišť a na dvě patra chodby, a po řeckém způsobu využívá sklon pahorku.
Dole je orchestra, půlkruh u paty hlediště, a před ní zůstala část obdélníkové scény s pilíři a stopy pěti dveří. Nahoře nesla střechu mohutná půlkruhová zeď.
Dnes se zdá vklíněné mezi domy, ale když bylo na konci 1. století před naším letopočtem postaveno, stálo divadlo za hradbami a na břehu moře, které tehdy sahalo až sem. Jeviště, zdobené sochami ve výklencích, hledělo přímo na vodu.
V těch výklencích stály sochy císařské rodiny a slavných občanů. Mezi nimi rodák z Terstu Quintus Petronius Modestus, prokurátor a flamen, tedy kněz císařského kultu, Trajánův, který na počátku 2. století divadlo rozšířil a obnovil; někteří se domnívají, že ho nechal postavit už od začátku.
Připomínají to dva shodné nápisy, jejichž odlitek je k vidění na místě. Sochy a originální nápisy nalezené při vykopávkách jsou naopak na hradě San Giusto, v Lapidario Tergestino.
Po staletí divadlo mizelo pod domy starého města, které jeho zdi používaly jako základy, a mělo se za ztracené. V roce 1814 jeho zbytky rozpoznal architekt Pietro Nobile, ale odkryto bylo až v roce 1938, kdy byla tato část staré čtvrti zbořena.
Hlediště pojalo podle různých odhadů 3 500 až 6 000 diváků. Na sektory ho dělí pět schodišť a na dvě patra chodby, a po řeckém způsobu využívá sklon pahorku.
Dole je orchestra, půlkruh u paty hlediště, a před ní zůstala část obdélníkové scény s pilíři a stopy pěti dveří. Nahoře nesla střechu mohutná půlkruhová zeď.
Dnes se zdá vklíněné mezi domy, ale když bylo na konci 1. století před naším letopočtem postaveno, stálo divadlo za hradbami a na břehu moře, které tehdy sahalo až sem. Jeviště, zdobené sochami ve výklencích, hledělo přímo na vodu.
V těch výklencích stály sochy císařské rodiny a slavných občanů. Mezi nimi rodák z Terstu Quintus Petronius Modestus, prokurátor a flamen, tedy kněz císařského kultu, Trajánův, který na počátku 2. století divadlo rozšířil a obnovil; někteří se domnívají, že ho nechal postavit už od začátku.
Připomínají to dva shodné nápisy, jejichž odlitek je k vidění na místě. Sochy a originální nápisy nalezené při vykopávkách jsou naopak na hradě San Giusto, v Lapidario Tergestino.
Po staletí divadlo mizelo pod domy starého města, které jeho zdi používaly jako základy, a mělo se za ztracené. V roce 1814 jeho zbytky rozpoznal architekt Pietro Nobile, ale odkryto bylo až v roce 1938, kdy byla tato část staré čtvrti zbořena.